Všechny antropogenní navážky (násypy, zásypy, skládky) jsou pro zakládání staveb velmi nevhodné. Důvodem je různorodost materiálu a zpravidla jeho nízká ulehlost a nerovnoměrné zhutnění. Nevhodné jsou dále organické zeminy (ornice, rašelina a bahenní nivní sedimenty). Pokud se tyto zeminy vyskytují v místě zakládání stavby, doporučujeme vrstvy odstranit.
Ostatní zeminy a horniny se posuzují na základě jejich vlastností – křivky zrnitosti, obsahu vody, míře zvětrání, četnosti diskontinuit. Tyto vlastnosti určují geologové na základě terénních prací – odběru vzorků z několika míst na lokalitě. Přesná klasifikace zemin se stanovuje laboratorními zkouškami. Ze získaných charakteristik zemin a hornin pak statik vypočítá únosnost a sedání. Obecně platí, že hrubozrnné zeminy (štěrkovité a písčité) mají lepší vlastnosti než zeminy jemnozrnné (prachovité a jílovité). U hornin únosnost závisí hlavně na stupni zvětrání horniny a rozpukání (četnosti diskontinuit), až druhotně na litologii (druhu horniny).